3. 11. 2015

27. říjen 2016 | 08.44 |

Nový začátek

Jak už někteří vědí, v sobotu došlo na "lámání chleba". Neodolala jsem krásnému počasí a pohodové atmosféře a rozhodla jsem se vyzkoušet, jak je to s tou Tyruškou...

Na vysvětlenou, Tyru jsme koupili s tím, že není jisté, zda je vůbec jezditelná, protože jak se na ni vleze, staví se na zadní a vůbec dává dost nevybíravě najevo, že člověka na hřbetě nechce.

Myslela jsem, že našemu prvnímu pokusu bude předtházet dlouhá intenzivní příprava, první týden-dva se Tyrča skutečně tvářila, že je proti jakémukoli kontaktu s člověkem a když jsem naznačila výskok u boku, stáhla uši a hubu ve velmi výmluvném gestu, byť se nikdy nepokusila ohnat. Jenže po třech nebo čtyřech krátkých cvičeních v kruhovce, jejichž úkolem bylo hlavně zjistit jak reaguje a jak je na tom její tělo, se začala ladit i její mysl, začala vyhledávat kontakt, mazlit se, doslova se po mě při drbání válet. Začala vystupovat sebevědoměji i mezi koňmi, v oku měla jinou jiskru (v jejím případě celkem vtipně tretné). A tak nebylo v podstatě na co dál čekat.

Tyra už u ohlávky věděla, že se něco děje a při čištění byla ze začátku neklidná, ale pak se uklidnila. Před sedlem napoprvé ustoupila, napodruhé ale zůstala v klidu a uvolněně stát. Podbřišník okomentovala hlasitým dupnutím zadní nohou, ale potom opět v klidu stála, povolenou hlavu i uši. Používám bavlněný podbřišník bez gum, protože je na něm velmi složité koně přetáhnout a tak způsobit diskomfort nebo také dlouhodobou nechuť, házení hlavou a další speciality. Dotahuju jen na první dírku, další před nasednutím, zbytek až z koně!

Nasedání proběhlo až v kruhovce, kdyby náhodou... Nejprve zatížení, kobyle zahrály uši, ale zůstala stát. Na druhý pokus už pomalinku nahoru (muž se zapotil). Největší překvapení pro Tyru bylo, že se dál nestalo vůbec nic. Jen jsem seděla a hladila ji po krku, povídala jí nesmysly. A ona po dvou krocích do všech stran zůstala překvapeně stát. Pod zadkem mi běželo tisíc nervových signálů v očekávání, co bude dál.

A já jen seděla a nechala ji uklidnit. Pak jsem poprosila muže, aby vykročil a nechala jsem Tyru jít za ním. Vykročila klidně za ním a bylo v podstatě vyhráno :) Po chvilce jsem ji požádala, aby ho obešla a pokračovala po kruhu a ona s drobným zaváháním poslechla. Postupně jsme zvládli krok na obě ruce i změnu směru, zastavení i rozcházení. Všechny pobídky byla jemné a klidné, Láďa tvrdil, že si myslel, že kobyla chodí na hlas. Naklusání proběhlo bez potíží. Na plnokrevníka má krásný pružný klus.

Celkem jsme "pracovali" asi dvacet minut, kobyla pracovala klidně a soustředěně, i když se za ohradou Garouš rozhodl stát rodeovým mistrem a lítal okolo.

Bezudidlovou uzdečku přijala bez potíží, huba jí jela, jak jí to šrotovalo v hlavě. Celkově to bylo celé v pohodové atmosféře a z mé strany se zářivým úsměvem. Připadala jsem si jako malé dítě u stromečku.

Její případ je ukázkou toho, že někdy stačí změnit náhled sám na sebe, zbavit se nejistoty a najít v sobě klid a spousta problémů se vyřeší sama. Doufám, že naše práce bude pokračovat stejně dobře i dál.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře